nezaměstnaný

Stanislav Kostka Neumann

nezaměstnaný
když jsem byl chlapec a chodil za školu, říkali jste mi: z tebe nic nebude. vodil jsem kluky do luk a topolů, komandoval jsem a věřil ti, osude. když jsem se učil pak u mistra pracovat, pojednou vidím, že pán asi nebudu: mozoly nestačí chudáku na poklad, těch nejsou paláce, kdož chodí na rudu. a když jsem se aspoň uživil prací svou, na dlažbu jste mě náhle vylili. potácím se a jím jen náhodou. proč jste mě lepšímu nenaučili? proč jste mi neřekli vlastně už ve škole, že tomu dobře, kdo z druhých má dost. jaká jste podivná hříčka svévole. jaká jste lež a přece skutečnost. 95 naučili jste mě pracovat. děkuji. proč jste mě nenaučili i krást? umím jen to, čeho nepotřebuji. neumím kořistit, na cizím se pást. 96