ocúny

Stanislav Kostka Neumann

ocúny
ocúny jedovaté nevolným tvorům, pověrou opředeny, podobny vzdorům, v jeseni jarem kvetou. básníci jedovatí, snem svým jsou cizí, úrodu zítřků každý v srdci svém sklízí i v temnu vzplane větou. ocúny pohozené na cestě v prachu, dívenky zneuctěné se stopou nachu, potichu umírají. básníci pohození zkaženým městem v korunách jako ptáci a věrozvěstem ještě si zazpívají. ocúny rozdávají krásu a něhu, neudusí jich mlha od chladných břehů, lyrikou soumrak zdobí. básníci rozdávají sny své a žaly, nenáviděli mnoho a milovali v soumraku mezidobí. 99