prosba básníkova
netrhej roušku mezi námi,
ilusí křehký mušelín,
nezkracuj dištanc mezi dvěma končinami,
ten modrý stín.
chtěj pro mých snění kočovnické stany
být sladkou vidinou,
jak ševel hájů pobřežních s tvé strany
nechť plachá něha tiší bolest mou.
a se strany mé, s pláže touhy věčné
po souostroví čisté radosti,
nechť jako vlnobití nekonečné
ti zpívá láska má své pošetilosti.
nebourej mostu z lian pavučiny,
jež pojí sen a skutečnost.
jsme bílé stíny, bílé stíny...
buď v čistém vzduchu vrchoviny
se vzácným hostem vzácný host.
31