DRUGOVO

Stanislav Kostka Neumann

DRUGOVO
V zeleni zanechav procitlé hnědé selo pěnicím, které pokračují v slavičím tlukotu, a strakám neustále horlivě zaměstnaným, do skvělé říční lázně jsem sestoupil. Kvetoucí šípky a jasný potok, jakoby věděly, jak je mi třeba útěchy a že jen těžko paprsek proniká v šero mých smutků a v bolestný neklid přelomeného života, důvěrně, lichotivě přejí mi dobrého jitra. Oblaka mlhy přeřezávají hory, a přede mnou, za hradbou hnědavých kopců v zeleni měkkého sedla bělá se monastýr, odkud se právě třepotá dolů vyzvánění. Oh, jaká škoda, že nemohu býti vesel, vyrvati z prsou tlak a souvislost a z lánů osení rudou kytici máků přinésti domů! Do města odjel krásný poručík, dobrý můj hostitel. A na mně jest pouze blouditi vpravo či vlevo, bez cíle posunovati malátné kroky 61 uprostřed Makedonie v koupeli jitřní, jež se mne netkne však, jako bych celý byl z oleje. 62

Básně v knize Třicet zpěvů z rozvratu: