STARÁ PAZOVA

Stanislav Kostka Neumann

STARÁ PAZOVA
Na kukuřičné poušti oasa jsme napolo vypráhlá, karavana jsme opelichaných velbloudů vysílených a hladových, smutné místo jsme, kde nás bije kruté veliké slunce. V prvním soumraku, odtrhnuv se od svého stáda, velbloud melancholický, mezi dvěma bílými baráky na zežloutlé, ubohé trávě zastavil jsem se. Nevypečený pecen měsíce plove, nerovně načat, v bledé modři, která na blízkém obzoru houstne v hnědavou mlhu, a v té mizí náhle jako ukrojena žlutá, rozcuchaná kukuřice; vše je kaleno jako ocel. A jen štíhlá kostelní věž, šedý přízrak, z daleka vystrčený, 73 rozdělující rovnou čáru obzoru na dvé nestejných dílů, vnucuje ti přesvědčení, že tam vzadu nekončí ještě svět. Chtivě ždímám vyprázdněná ložiska svého tuku, marně hledám roznícení v studených, mízu ve vyschlých, zpustlých komorách nitra. Září 1917.
74
Básně v knize Třicet zpěvů z rozvratu:
  1. PROMĚNA
  2. OKAMŽIK
  3. POZDRAV
  4. V BOUŘLIVÉ NOCI
  5. IN MEMORIAM ERVÍNA TAUSSIGA
  6. ZPĚV NAD MAPOU
  7. HOSTEM V PRAZE
  8. VZPOURA
  9. V SZEGEDSKÉ KANTINĚ
  10. PÍSEŇ Z 1915
  11. NOC V KIŠKUNDOROŽMĚ
  12. M. KIR. ÁLLAMI SZEMKÓRHÁZ
  13. TĚŽKÝ ÚDĚL
  14. LÉTO V ELBASANU
  15. KUKUŘIČNÉ CHLEBY
  16. ZIMNÍ VEČER V ELBASANU
  17. ZLÁ NOC
  18. BRAGOŽDA
  19. GOSTIVAR
  20. DRUGOVO
  21. OCHRIDA
  22. CHVÍLE SVĚTLA A VZDUCHU
  23. LETNÍ KRAJINA
  24. KDYŽ KULKY HVÍZDAJÍ
  25. STARÁ PAZOVA
  26. NEMOCNIČNÍ POSTEL
  27. ELEKTRICKOU TRAMWAYÍ
  28. PODZIMNÍ PROCHÁZKA
  29. ZPĚV VĚŘÍCÍHO
  30. TICHO DOMOVA