člověk

Stanislav Kostka Neumann

člověk
člověk je velký a vzácný dar, dar přírody zemi. co z něho učinil strašný svár, svár skepse s nadějemi! svár pustých srdcí ješitných se srdci pokornými. svár hladů konkvistadorských s mozoly pokojnými. buď proklet první člověk ten, jenž úspěch proměnil v jmění. ten patriarcha stád a žen, jenž zotročil pokolení. buď proklet první bohatec, jenž zradil pospolitost. proměnil zemi v očistec, člověka v krutou bytost. 32 mocenské vášně rozpálil. krev lidskou ssutiny pijí... mozky a srdce, chraňte cíl, chraňte nám šestý světadíl s chlebem a harmonií. 33
Básně v knize Zamořená léta (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 16):
  1. jíva
  2. a přece...
  3. bez egoismu...
  4. to život nevezme ti
  5. dvojzpěv z ticha
  6. scherzo na kosa
  7. koruna
  8. pozdní léto
  9. malý rozhovor s kmotrou
  10. zšedne-li celá obloha
  11. ořech
  12. vřes
  13. krajina a svět
  14. tentokrát
  15. člověk
  16. za zamčenými ústy
  17. muž a vlaštovka
  18. nemíti snů
  19. mateřštině
  20. nic neumřelo
  21. chvíle
  22. jaképak básně!
  23. pyšné slohy
  24. železné hory
  25. pohlazení
  26. borůvčí
  27. intimní slohy
  28. ať...
  29. podjarní šepot
  30. jaro v srdci
  31. svou máme každý pouť...
  32. jako ta zeleň
  33. parnasie
  34. zelené provisorium
  35. vyhnancův kraj
  36. noc je tvá
  37. zbytečky své písně
  38. červnové poledne
  39. sika
  40. neunikneš
  41. venkovský vzduch
  42. byvší člověk
  43. pečárky
  44. mlčení
  45. podzimní večer
  46. říjnová pohoda
  47. stříbrná plavuň
  48. nemocnice
  49. umlklé zdroje
  50. platíme
  51. někdy
  52. kdybys...
  53. na skále
  54. ranní zpěv
  55. až...
  56. pracujícímu netřeba války
  57. diagnosa
  58. konfese
  59. jen otevříti oči
  60. setkání s janem nerudou
  61. poesie
  62. a hrdý buď
  63. vnukův zpěv