umlklé zdroje

Stanislav Kostka Neumann

umlklé zdroje
nezelenají se a nekvetou v lednu kalina, lípa, javor ni buk. tak holý když sedneš si pod cizí střechu, o všecko obrán, ale nezbaven dechu, v zápasu o píseň jsi suk jen a suk. nemůže, nesmí se rtů, co chtělo by na rtech kvésti, vlčí mák, pomněnka, šípek ni blín. v blanících dřímají zpěvy, ticho je na rozcestí, šípkové růženky vězní komůrek stín. umlkly jasné zdroje, jen ze stok piští krysy zpěv těchto vteřin, úzkostí zpocených. a pípne-li tu pták nad zchátralými vlysy, je to jen v přeletu do krajin budoucích. 88