Notturno.

Notturno.
Ta vlahá noc, tak mystická a snivá, kdy v okně vůně hyacinthů dýše, kdy z křoví plno slavíků se dívá, a tisíc květů s větví padá tiše, ta svatá noc, v níž hvězdy jenom hoří a dole v parku kvete jasmín bílý, ta do mých snů mi tiché štěstí tvoří ze vzpomínek, jež do duše jsme skryli. A čeho v žití nikdy nepoznáme, žár polibků při nichž se srdce modlí, a jimiž v hrudi věčnou vesnu máme, u mého lože v oné noci prodlí. [21] Váš obraz do mých chorých snů se vrátí, a před ním prchne smrti přízrak tmavý, já jeho zář v své písně nechám pláti, jež kvetou kolem vaší drahé hlavy. A obraz váš se k duši mojí skloní, jež k obloze až vaší vůlí pne se, a v srdce vaše, kde jen růže voní, se láska moje, bílý motýl, snese. [22]