Vy, kteří nade mnou jste hůl už přelomili

Adolf Bohuslav Dostal

Vy, kteří nade mnou jste hůl už přelomili Vy, kteří nade mnou jste hůl už přelomili
 a pro mne nemáte než slovo nenávisti, kdož jedem svojím jste mou duši otrávili a všechnu podlost svou jste na mě chtěli snésti, vy, kteří přátelství mi klidně lžete dále, ač dávno jenom vztek z té vaší hrudi dýše a pohrdání snad – v své bídě neskonalé jen bijte do mne dál se vznešené své výše. Já snesu už váš hněv i vaše anathema, jež moudře v soudech svých jste vyřkli nad mou hlavou, a jen vám pravím tu: ten ještě pravdu nemá, kdo po všem šlapat chce se zběsilostí dravou. A prosím vás: jen ji své zloby ušetřete, ten čistý, bílý květ, jenž připjal se k mé hrudi, jenž dýše mladostí a voní jen a kvete, jak jara pohádkou když zem se ze sna budí. [46] A jenom modlitbu a slova požehnání vy mějte pro ni vždy, když mysl vám to vzruší, vždyť co v tom tklivosti vy netušíte ani za trochu lásky dát svou celou mladou duši. [47]
Básně v knize Vadnoucí květy:
  1. Reliquie.
  2. Jarní vzpomínka.
  3. Ó tenkrát...!
  4. Když umřel jsi...
  5. Nad svadlou růží.
  6. Reminiscence.
  7. Notturno.
  8. Ty mlhy padaly...
  9. A bude zima.
  10. Váš portrait stojí přede mnou,
  11. U okna sedím...
  12. Sloky.
  13. Adagio.
  14. Ó kdo to víme, dítě mé,
  15. Při loučení.
  16. Smutný večer.
  17. Smutek zimního rána.
  18. Nálada.
  19. To bylo loni na jaře, má duše spanilá,
  20. Vy, kteří nade mnou jste hůl už přelomili
  21. Sonet vzpomínka.
  22. Sonet v jarním jitru.
  23. Sonet na všední motiv.
  24. ***
  25. Sonet dušičkový.
  26. Dní několik už jen, a v dusné svojí celi
  27. Sonet po rozmluvě s přítelem.