Sonet v jarním jitru.

Adolf Bohuslav Dostal

Sonet v jarním jitru.
My polem šli, jež rozorali včera, a v hustých řadách kráčeli jsme tiše, jen chvíli pták se ozval odkuds s výše, co v duších vzpomínka se chvěla sterá. A ranní slunce v jarním vzduchu plálo, v němž sladká vůně fialek se třásla, na mezi jakás žena husy pásla, a dětí pár si nedaleko hrálo. Já cítil v srdci hroznou touhu náhle jít po těch polích, jak tak jaro pučí, a pluhem svojím rýt v ně brázdy táhlé. Pak v poledne se vrátit znaven cele, svou ženu dlouze sevřít do náručí, a líbat měkký vlas na jejím čele... [52]
Básně v knize Vadnoucí květy:
  1. Reliquie.
  2. Jarní vzpomínka.
  3. Ó tenkrát...!
  4. Když umřel jsi...
  5. Nad svadlou růží.
  6. Reminiscence.
  7. Notturno.
  8. Ty mlhy padaly...
  9. A bude zima.
  10. Váš portrait stojí přede mnou,
  11. U okna sedím...
  12. Sloky.
  13. Adagio.
  14. Ó kdo to víme, dítě mé,
  15. Při loučení.
  16. Smutný večer.
  17. Smutek zimního rána.
  18. Nálada.
  19. To bylo loni na jaře, má duše spanilá,
  20. Vy, kteří nade mnou jste hůl už přelomili
  21. Sonet vzpomínka.
  22. Sonet v jarním jitru.
  23. Sonet na všední motiv.
  24. ***
  25. Sonet dušičkový.
  26. Dní několik už jen, a v dusné svojí celi
  27. Sonet po rozmluvě s přítelem.