***

Adolf Bohuslav Dostal

***
Můj přítel hoch byl roztomilý věru, my věřili si, k cizí zlobě hluši, a častokrát, když táhlo k podvečeru, jsem četl s ním v své otevřené duši. My byli blízci si svým každým sněním, a z jeho listů čet’ jsem touhy svoje, pár jeho slov mi bylo povzbuzením, když už jsem unaven se vzdával boje... Že teď mi duši zranil do krvava! Ta duše věru malou cenu měla, a dnes se tolik komedie hrává. A konečně i to já chápu zcela: vždyť on má diplom, postavení skvělé – a já jen srdce, srdce jenom vřelé. [54]
Básně v knize Vadnoucí květy:
  1. Reliquie.
  2. Jarní vzpomínka.
  3. Ó tenkrát...!
  4. Když umřel jsi...
  5. Nad svadlou růží.
  6. Reminiscence.
  7. Notturno.
  8. Ty mlhy padaly...
  9. A bude zima.
  10. Váš portrait stojí přede mnou,
  11. U okna sedím...
  12. Sloky.
  13. Adagio.
  14. Ó kdo to víme, dítě mé,
  15. Při loučení.
  16. Smutný večer.
  17. Smutek zimního rána.
  18. Nálada.
  19. To bylo loni na jaře, má duše spanilá,
  20. Vy, kteří nade mnou jste hůl už přelomili
  21. Sonet vzpomínka.
  22. Sonet v jarním jitru.
  23. Sonet na všední motiv.
  24. ***
  25. Sonet dušičkový.
  26. Dní několik už jen, a v dusné svojí celi
  27. Sonet po rozmluvě s přítelem.