VIII. Hlava je nemocná ze všeho toho.

Stanislav Kostka Neumann

VIII.
Hlava je nemocná ze všeho toho. Hlava je nemocná ze všeho toho.
 Z vražedných ovzduší odejdiodejdi, noho, na duchu hlodá ten zločinný stín. Posvátná místa jsou v kramářů rukou, na místech proklatých rodičky mukou vyznamenaný teď pyšní se syn. Prohráno vše je zas, tak jako vždycky. Na prsou cetku má mrzáček lidský, v kapse má diety, v uších zní dík. Fraška je u konce, šašci jdou domů; pro radost voličů hromádku hromů vymiškovaný si vymýšlí býk. Mile si oddechli v dunajském městě, lacino koupili zaťaté pěstě. Lacino? Zadarmo dostali vše. Vědí a cítí, že z rukou těch vůdců, otrlých, sytých a prodajných svůdců mohou chtít vše a dostanou vše... Hlava je nemocná, horko je z toho. Odvrať sese, zraku můj, odejdiodejdi, noho: Blázen, kdo uvěří v nový tu den! 18 Navršme valy, byť dlaněmi svými, to mezi sebou a malomocnými, tu ať je síla, tam zbabělost jen! Nevěřme nikomu na světě širém, pole svá nedejme zarůsti pýrem, před jedem chraňme svou mízu a krev! Jsme-li však ztraceni? Národ náš má-li vůdce, jichž hoden? Ať minulost spálí, lokaje vmaluje tam, kde byl lev! By ani studem již nevzplála krev. (Vánoce 1908.)
19
Básně v knize České zpěvy:
  1. PROLOG
  2. I. Politická píseň, ošklivá je píseň,
  3. II. Jsme jako stádo někdy, nevím čeho,
  4. III. Jak ozvěna v skalách zasněných
  5. IV. Zvykli jsme všemu již. Lhostejný lokaj
  6. V. Naše barva červená a bílá,
  7. VI. Silná vůně táhla vzduchem,
  8. VII. Šedesát let jsme se postili věrně
  9. VIII. Hlava je nemocná ze všeho toho.
  10. IX. My s právy nezadatelnými
  11. X. Naši duši holubičí,
  12. XI. „– Rozpusťte armády, přelomte pušky,
  13. XII. Té naděje vzíti si nedáme
  14. XIII. Bůh, jenž dal růsti železu,
  15. XIV. Kdybychom měli to, co vy,
  16. XV. Kdo prudká křídla má, ať letí
  17. EPILOG