HALLUCINOVANÍ

Otokar Březina K. Egor Josef Holý Vladimír Jelovšek Karel Babánek Jiří Karásek ze Lvovic Jiří Karmín Emanuel Lešehrad Augustin F. Lubas Stanislav Kostka Neumann Viktor Dyk Jan Opolský Otomar V. Vilém Peča František Soldan Karel Engelmüller Antonín Sova Otakar Theer Zdeněk Tlamich Karel Toman Zikmund Winter

HALLUCINOVANÍ
Na rozcestí, u božích muk, jsem Muže zpívat slyšel: Jaký sen, oh, jaký sen táh’ duší dříve nám, než byl probuzen dotekem její rukou, nesmazatelným. To byl sen zvonů, srdce své nebi zpovídajících, sen bílých nocí, za nichž chorovody víl jdou, ruku v ruce, šťastny, hvězdy v zornicích. Až přišla ona, květ Země; má požár v očích svých a pudy kol ní řvou jak smečka zelotů, a všechnu naši resignaci duší umdlených svou děsnou písní krve bouří k životu. A teď je to ona, Žena a Žena, prs nahý, v horečce tělo a nikdy neukojená, jež našemi touhami bloudí, volá a sténá. [71] Oh, kolikrát už srdce své, útulek její, vyrvat jsme se pokusili! Však ono, v alarmu cév, dál plane a po Ženě šílí. Tu jedni, zoufalí, svou úzkost odvádějí do sklepů, k sudům vína, blouznit o naději. A druzí, v klášterech, kde Maria se stěn kývá, o nemožné sní lásce za hranicemi těla. A přece, každodenně, za večera, bys viděl, nás, ženou posedlé, jak příboj fantomů, se zdviženými pěstmi, řev chrchlající z hrdel, se řítit ulicemi, snící Sodomu. A je to věčně Žena a Žena, jež svýma očima hádankovitýma náš osud vede – chtění býti dva a dva. Milliony snů nás věčně žene k ní, milliony dnů jsme od ní vzdáleni, – ó, Bože věčných samot, dej Vykupitela! 72

Básně v knize Almanach na rok MCM: