VÝKUP.

Ladislav Arietto Jan Calvi Jan Červenka Irma Geisslová Josef Hásek Jan Herben Jaroslav Herda Čeněk Holas Jaromír Hrubý Josef Vlastimil Hrubý Jan Hudec František Chalupa Josef Kalus Josef Klvaňa Jan Korec Jaroslav Kosina Antonín Koukl Karel Leger Otakar Prokoš František Roháček František Svoboda Matěj Anastazia Šimáček Alois Škampa Lev Scholz František Táborský Jaroslav Tichý V. A. Velen Václav Veverka Josef Voráček Jan Žeranovský

VÝKUP.
Z hor od pomezí českých proudy nepřátel jak tlusté pršky nakalených střel se rozletly juž po Moravě. Kraj širý, sever všecek ve požáru vzplál a zbojník teprv páliti se jal a krví sled svůj značit’ v trávě. Viz tam tu vetchou chýši v lesním ústraní, kdo z lidí od zhouby ji zachrání? a den se chýlí ku večeru. A matce v ní kdo mocnou paží přispěje? však o svou hlavu, šíj se nechvěje, leč o dvé dětí: syna, dceru. Tu tlupa jezdcův od návrší ve cvalu již ke stinnému letí ouvalu a příchod svůj kol křikem věstí. A než se k lesu, vetché chatě přiblíží, syn s bledoubledou, pevnou tváří před chýši juž vyběh’ s mlatem v tvrdé pěsti. Boj krátký byl. V ráz hlava letla do keře a přes trup junův cestu naměře dál v jizbu kvačí vůdce tlupy. [79] „Ha, bídná psino,“ k ženě hřímá ve chvatu, „co uštědříš mi, vůdcivůdci, v odplatu, že nechám práh tvůj bez potupy? Dáš děvče své jen za to v skrovnou náhradu; nuž rychle, nemysli však na zradu – já zřel je prchati sem k chýši!“ A matka slova slyší, ale nadarmo jich význam nutí mysli pod jarmo a slabé ruce spíná k výši. A kdo jí ku pomoci paží přispěje? Však o svou hlavu, šíj se nechvěje, leč o dvé dětí: syna, dceru: „Syn vyšel... zhynul snad, kde zhouba burácíburácí, a dcera v chýš se také nevrací a den se chýlí ku večeru. V les včera prchla zvídat, zda juž divý vrah smrť bídnou nese až sem na náš práh – a kol jich tu již celá četa.“ Tu do dveří, hle, kdosi chvátá v čety střed, tvář jako dívčí, ohněm srší hled a v cáry dlouhý vlas se vplétá. A na vůdce zbraň v hněvu zdvihá ve zápas... blíž matka spěje, v hrdle vázne hlashlas, jak branci ve hruď kopí hroty. Vzplál nerovný boj; k zemi záhy branec kles’, jen výkřik jeho zazněl v rabů ples, až tknul se duší divé roty. 80 „Ach, matko, smrti mstít jsem přišla bratrovy, jenž podál pad’, leč z ruky rabovy jsem dceru tvoji vyprostila!“ Blíž vůdce přistoup’, z mrtva těla škube cár... v tom v oku blesk’ mu hněvu nový žár: haHa, věru dívčí prsa, bílá!“ 81