2. Často sobě přemilostná strojím

Josef Kálal Josef Adámek Josef V. Blanický František Adolf Borovský Václav Daněk Jan Dunovský Lubomír Fryč Karel Frič Otakar Halina František Herites Josef Holeček Bohdana Hrdličková Filip Hyšman František Kolář Miloslav Ladinský František Malač Tomáš Miloslav Marek Ferdinand Marenko Josef Maršálek August Vojtěch Nevšímal Slavoslav Novák Vojtěch Novotný Ondřej Palák Vojtěch Pekař Jan Pelikán Světimír Smutenský J. Boleslav Strahovský Božena Studničková Boleslav Světelský Josef Tesař Marie Těšínská Vítězoslav Tůma Jaroslav Vrchlický

2.
Často sobě přemilostná strojím Často sobě přemilostná strojím
v mysli slova v její oslavu, a že tím jí milou zábavu uspůsobím, tou se vírou kojím. 106 Sotva ale před ní samou stojím, slyším libá slůvka pozdravu, ach, tu zapomenu rozpravu, třesu se a jako děcko bojím. Neb mi ono v očku tajné světlo, krása zaplanulá s velebou, nejen srdce, leč i rozum spletlo. Tu by i ten řečník dávno skvělý, takou krásu maje před sebou, Demosthenes stal se oněmělý.

Kniha Anemónky (1872)
Autor Vojtěch Pekař