Jelen Karla Velkého.

M. Brodský Vítězslav J. Hálek Adolf Heyduk V. Lánský Rudolf Mayer Jan Neruda Anna Sázavská Žofie Karolína Světlá Josef Barák J. E. Miletinský Božena Němcová Jan Palacký K. S.

Jelen Karla Velkého. Legenda.
Po zpustlých břehách Labe ztraceného, ve vírech jeho zkrvavených vln, a v houští svatoháje skáceného, dychtivý života i strachu pln, jevil se krásný jelen, boží tvor, a za ním v patách psů i lovců sbor. Dostihli jelena – ten sklopil hlavu; spanilým tělem zmítal děsný dech – obklopen křikem vítězného davu, umdlenou nohou klesl v kluzký mech; teď napnul šíji, sklonil parohy a čeká smrtnou ránu – nebohý! Nedávno ještě tomu, co jej ruka nejspanilejší víly hladila; – kam prchla ona píseň čarozvuká, jež tehdy po všech nivách bloudila? Ten smrtný šíp, jenž prolít’ slávský ráj, uhranul vílu, zpěv i svatoháj! – Tam v čele lovců jeden s koně skočí a tasí jedovatě břitký nůž: „Podivné zvíře! jaké to máš oči – což pak jsem žena? – nejsem král a muž? Zhrdáš svým životem, že sám svou hruď mi nastavuješ? – Dobrá! živ mi buď. – 5 A běda, kletba tomu, kdo ho střelí! Vrzte mu pouto na krk s jmenem mým, a pamatujte, co vám caesar velí: Jelena toho smrť životem svým zplatíte! – Poskoč zvíře – dej se v cvál a zanes kletbu moji k bratrům v dál!“ Poskočil jelen, s chvějícím se tělem přijal to pouto s kletbou Karlovou. Nechvěj se, nezastav se v skoku smělém, nezmírní strach a bázeň sudbu tvou; půl věku štván a nikdy nedobit, bude ti souzeno vždy žít a mřít! *** Po čtyrstu letech zas ho jednou štvali, a v čele lovců skvěl se Jindřich Lev. Za kým se ženou, běda nepoznali, jen po stopách to zří, že tratí krev. I psi i lovci již již staví běh, zůstavíc pánu svému volný spěch. A kníže letí jakby kletbou štvaný – pomíjí hory, doly, stráň i poušť, až rázem s koně skočí polekaný – blesk náhlý rozpoltil tam temnou houšť: aj tam umírá štvaný boží tvor a nad ním kvílí dobrých duchů sbor. A sbor ten pěje: „Není, není volno každému vítězi; už doštval’s nás. – Aj, lovče, proč ti strašno – co ti bolno?“ – 6 Neslyší vábných rohů blízký hlas. – Však jelena již stíhá smrtná tíž a z čela mu vyrůstá zlatý kříž! –

Básně v knize Máj: