Venecianka.

Jan Calvi Irma Geisslová František Chalupa Václav Alois Jung Josef Kalus Antonín Koukl František Věnceslav Kvapil Karel Lenský Otakar Prokoš Gustav Smolík František Stupecký Alois Škampa Antonín Šnajdauf Antonín Trnavský František Ulrich Emanuel Zítek Ladislav Zvaljevský

Venecianka.
Ó dóže, moci tvé já směju se tak ráda i tvému paláci a zlaté gondoli, tvé bradě šedivé jájá, Benátčanka mladá, já tobě směju se – zdaž srdce mé si žádá koruny ze zlata, zdaž řízy sobolí? Své nech si poklady, své šperky, zlaté hávy, i víno Cyperské, jež třpytí se jak had, i města, koráby, jež jméno tvoje slaví – ó dóže, ty jsi jen přec stařec holohlavý a hoch můj smědý je a hoch můj drahý mlád! Má oko sokolí a havraní vlas dlouhý, i páže obratné a malou gondolu – ta nocí zářivé za sebou nechá prouhy, když v Canal Grande my jak na peruti touhy tisíci paprsky plujeme pospolu! Jen jemu náleží můj tanec i mé zpěvy, i oheň polibků a srdce vroucí tluk, 32 i bílý střevíček, i důlek tváře levý, já celá jeho jsem, a noc tak málo zjeví – a drahý Pietro jest čilý, bujný kluk. Bez něho umírám, však jásám ve objetí, a k srdci tisknu jej a líbám v čelo, ret, a mučím žárlivě, až sáhne k rukověti – ó s jakým plesem zas můj smích pak vstříc mu letí, ó s jakou rozkoší v mé lokty klesá zpět! Ó dóže, moci tvé já směju se tak ráda i tvému paláci a zlaté gondoli, já hochu milému jen náležet chci mladá – – však páter Gianetto – když jen tak málo žádá, za drahou mantilu – odepřít možno-li? 33

Básně v knize Máj: