Pyramidám.

Jan Calvi Irma Geisslová František Chalupa Václav Alois Jung Josef Kalus Antonín Koukl František Věnceslav Kvapil Karel Lenský Otakar Prokoš Gustav Smolík František Stupecký Alois Škampa Antonín Šnajdauf Antonín Trnavský František Ulrich Emanuel Zítek Ladislav Zvaljevský

Pyramidám.
Spi, světe pyramid, pohádek ztracených, s nádechem zoufalství ve skráních zlacených a s vyloupenou duší; tvá sláva, lesk a třpyt již dávno zmizely, teď jenom tichý běh zbloudilé gazely tvůj dumný spánek ruší. Nad tebou čarovné se nebe zachvívá a vzduchem průzračným pohádka básnivá se nese v luny třpytu; však vábí nadarmo tě v svoje objetí, tys světu odumřel, jen led tvých pamětí se skvěje z numulitu. U tvého podnoží zhynuli králové, jichž moci bál se svět jak rány hromové – tys pohřbil jejich slávu; 46 ty trůníš nad pouští, se živly v zápasu, že před tvým pohledem v posvátném úžasu svou člověk sklání hlavu. Nad bílou šíjí tvou dlí věků tisíce, plá luny jasný svit a bouří vichřice a orel v lup se spouští; pod tebou víří svět svou krví zbrocený – ty trváš na věky, bez vášní, kamenný jak hrdý caesar pouští... Jen vážně, bez hnutí – jak znaku šediny, jenž zdobí rozvaly, paláců ruiny ze starých pyšných časů, tvá duše v minulosť svou sahá perutí, jíž věků tajná báj jak dlouhé vzdechnutí plá v šedivém tvém vlasu... 47 Gustav Smolík.