Zraněná láska. Jak jemný závoj na princezny tvářise vznáší nad hladinu pára zlatá,je jako vůně kaditelnou jatá,když dá se svoboda jí při oltáři.Je milenka to slunka. Za ním chvátáa výše stoupá hřát se v jeho zářia nedbá nic, že roucho řásné maříjí milencova ústa rozehřátá.Výš k slunku milka panenská tam spěje,zpět marně zve ji matka – říčky voda –a slunko se jen potměšile směje.Tu náhle milec k páře paprsk stáčía ostnem zrádně nitro milky bodá,jež klesá, bledne, mizí v tichém pláči...242CÍRKVÍ NÁROD BLAH. BENEŠ METHOD KULDA. Neodvažuji se psáti životopis vysoce důstojného a slovutného Nestora naší poesie katolické; vím, že bych toho nedovedl. Nemám k tomu ani potřebných vědomostí ani pomůcek. Život Kuldův spadá v dobu několika generací, sahá od idyllických dob našeho probuzení až v dobu přítomnou; obráží se v něm spolu život církve i národa našeho po celé tři čtvrti století; jest úzce spojen s působením mnoha předních mužů církve, národa a písemnictví našeho na Moravě i v Čechách; jest to život plný práce, pohybu, plný ideálů a plný skutků, které mluví. Úkol, napsati cenný životopis Kuldův, připadne budoucnosti a bude to úkol čestný a vděčný. Nemyslím na pouhou bio- a bibliografickou práci, na suchoparná, třeba pečlivě sebraná data, myslím na důkladné vypsání života Kuldova, jeho významu na Moravě i Čechách, ať v církvi, ať v národě, v poesii i v prose, ve školách i u psacího stolku, ve spolcích, ve sněmovně a vůbec všude, kde mnohostranná práce Kuldova nesla hojné ovoce. Bude to kulturně i literarně historická studie, počínající od dob probuzení na Moravě až do časů přítomných, bude to zároveň kus historie našeho národního života, jeho bojů a jeho úspěchů vůbec. Vyzáří pak z díla toho srdce tak šlechetné, tak ideální, tak nezištné a obětavé, tak láskyplné, že každý Čech bez rozdílu stran s láskou a pýchou vyslovovati bude to milé a drahé jméno Beneš Method Kulda! Rozsáhlá a bohatá korespondence Kuldova bude ku práci té nevyčerpatelným zlatodolem.[243]S přáním mnoha zdaru příštímu životopisci Kuldovu pokusím se zde jen o nepatrnou skizzu životopisnou. *** Beneš Method Kulda narodil se v Ivančicích dne 10. března 1820. Malému Beneši dostalo se toho štěstí, že měl výtečného učitele, kněze Tomáše Procházku (1803–1858), kaplana ivančického, kterého později oslavil po zásluze výbornou knihou životopisnou. Procházka byl vzor kníže vlastence v dobách vševládnoucího němectví v našich školách. „Národná škola v Ivančicích, v městě ryze českoslovanském, byla tak německá, že nejen všem obyčejným předmětům školním vyučovalo se jazykem německým, než i svaté pravdy náboženské odříkávaly se po německu, ač jsme slovům odříkávaným nerozuměli; ba i ve chrámu Páně o mši svaté pro mládež školní zpívali jsme písně německé, nechápajíce z nich o nic víc nežli mrtvé varhany, zpěv náš doprovodící. Kdykoli na to roztomilé školství vzpomínám, vždycky mráz po mně jde a zimnice pokouší se o mne. Kterakého ovoce vydávala škola tak zpotvořená? Pokolení z ní vyšlé je živým a tudíž nepopíratelným důkazem pravdy žalostné: řeči německé nenaučil se v ní nikdo, a v jazyku svém mateřském nemohl se nikdo zdokonaliti, jelikož soustavně se zanedbával!“ Tak vypravuje Kulda v životopise svého učitele. Procházka velice nelibě nesl tyto nepřirozené poměry ve škole ivančické, jsa upřímným Čechem a moudrým vychovatelem, ale jeho namáhání bylo marné. Správa města i školy byla německá a často ubohý Procházka mnoho trpěti musil pro své přesvědčení od odrodilců v městě. Musil německy vyučovati náboženství, aby děti při zkoušce výroční obstály. Jedné zkoušce byl přítomen biskup brněnský Antonín Gindl, rodem Němec. Po zkoušce ihned si zavolal Procházku a ptal se: „Je zdejší město německé?“ – „Excellencí, jest úplně české!“ – „Pozoroval jsem, že děti tomu nerozumějí, co odříkávají!“ – „Ovšem, že tomu nerozumějí!“ – Biskup: „Budoucně budete sv. náboženství vyučovati a evangelium vykládati řečí mateřskou; o předmětech ostatních prozatím nechci rozhodovati!“ Jak šlechetný to byl skutek od biskupa Němce! Kdož by tu nevzpomněl na podobný případ ze života nynějšího244nejdp. biskupa brněnského, který tutéž zásadu hájil? – Od té doby vyučoval T. Procházka česky a to nejen ve škole, ale i mimo ni doma. Beneš Kulda byl jeden z jeho nejlepších žáků; jemu děkuje za celý ten směr, jímž se pak požehnaný život jeho bral. Šest let chodil do školy ivančické a pak soukromě učil se u Procházky předmětům třetí třídy t. zv. normální školy, aby mohl učiniti zkoušku a jíti do škol gymnasijních. U Procházky učil se i české mluvnici, polštině, frančtině, počátkům latiny a i hudbě. Tímto způsobem byl Kulda až do svého třináctého roku ve společnosti Procházkově doma, než odešel na studia do Jihlavy. Procházka loučil se s ním jako otec. Gymnasium bylo německé; jedině P. Anselm Serchen, premonstrat strahovský, mluvil s žáky česky. Kulda již tehdy si dopisoval s žáky gymnasia brněnského (kam pro omezený počet žáků přijat nebyl), zejména s Karlem Šmídkem, známým spisovatelem pozdějším. Po šesti létech vstoupil Kulda na filosofická studia v Brně, kdež docházíval k Sušilovi, s nímž jej Procházka dříve již seznámil, a k Mat. Klácelovi, svému professoru. R. 1841. Kulda stal se bohoslovcem v Brně a zde přilnul ještě více k professoru svému Sušilovi, s nímž až do smrti jeho zůstal v nejidealnějším přátelství. Sušil měl na Kuldu nesmírný vliv blahodárný po celou dobu jejich přátelství. V semináři spřátelil se Kulda s mnohými bohoslovci, jako s Janem Bílým, hr. Bedřichem Taroucou, idealním to a obětavým Čechem, a mnohými jinými, s nimiž ruch národnostní v semináři oživoval. Biskup Gindl byl nadšeným těm vlastencům velice přízniv. Sám dokonale česky uměl a nařídil, by se všickni alumnové česky učili, podporoval českou, právě založenou knihárnu, jakož i domácí zábavy, při nichž se přednášelo, zpívalo a hrálo. Ale policie větřila i v těchto nevinných věcech panslavismus a zakázala je. „Nadšeně vypravoval mi Soukop“,Soukop,“ praví Jan Halouzka (Náš Domov 1893 str. 82), „jak opatrně a chytře sobě Kulda v takové řeži počínal. A nebýti Kuldy, často by byl hrom do těch mladých lipek českých, cizáckým deštěm svlažovaných, hrozně zatřeštil. Byl Kulda chránivým hromosvodem, po němž hrom sjel mimo a neuškodil“...neuškodil...“Již jako alumnus byl Kulda literarně činným; psával pod pseud. Skalkovič, ježto pod vlastním jménem česky psáti bylo nebezpečno. Tehdy stýkal se také se spisovately Vinc. Žákem,245Ohéralem, Fr. Dieblem, Vojt. Šemberou, Ant. Bočkem a piaristou Dom. Kinským.Za nástupce biskupa Gindla nedařilo se českému hnutí v semináři a Kuldovi odňata česká knihárna, kterou spravoval. Vysvěcen byv na kněze 6. srpna 1845, působil Kulda jako kaplan do r. 1850 v Židlochovicích, kde byl Jan Bílý starším kaplanem, pak v Lodenici a konečně v Hobzí (Althart), na hranici Moravy, Čech a Rakous. Již v Židlochovicích počínal si Kulda jako pravý apoštol rázně a otevřeně. Dovedl získati svému jazyku a svým snahám všude vážnosti. Všemocného pána, továrníka Roberta (roz. Francouze) a nepřítele českého lidu, donutil svým rázným vystoupením, že ve svátky v továrně jeho nikdo nepracoval, kdo měl choditi na česká křesť. cvičení, ano naklonil jej tak svým snahám po vzdělání lidu, že továrník ročně značnou sumu platil na českou knihárnu v osadě. Kulda svým diplomatickým jednáním i u nepřátel svých získal si vážnost, ba i podporu. Co Kulda prodělal v Lodenici po devět měsíců, je hotové martyrium bídy a heroismu v dobách, kdy volby do Frankfurtu mátly lidem hlavu. Kulda ukázal se tu pravým vlastencem, který se ani pronásledování shůry nebojí. Tato kapitola ze života jeho bude jednou velmi poučnou! – Kulda si přával vždy, aby se dostal někam na poutnické místo, kde by hodně mnoho kázati a lid vzdělávati mohl. Nebylo mu toho ale popřáno, naopak dostal se jako z trestu do něm. osady Althartu. Odtud jej vysvobodil šlechetný mecenáš a přítel jeho hrabě Sylva Tarouca, který založil darem 12.000 zl. místo spirituala při ústavě pro zanedbanou mládež v Brně a Kuldovi místo to dal. Tento ihned změnil německý ústav v českoněmecký a řídil jej jako spiritual („špírek“) po deset let. Zde nastal pro Kuldu pravý život. Jeho byt stal se centrem všeho literarního a vlasteneckého života v Brně. Kulda byl pákou a motorem všeho. Jako jednatel Dědictví sv. Cyrilla a Methoděje a Ústřední jednoty katolické českého jazyka na Moravě, která čítala na 80 filialních jednot, mužských i ženských, Kulda rozvinul úžasnou činnost, která nesla brzy požehnané ovoce. Jeho nehasnoucí nadšení, jeho humor a obratná dialektika získaly mu sympatie všech. Nalil ohně a nadšení do všech těch venkovských jednot, v nichž řečnil a které organisoval. „Církví národ blah!“ bylo jeho heslo a Kulda mu nikdy246nebyl nevěren. Velikou zásluhou jeho byly výroční všeobecné sjezdy všech Jednot, které svolal, a o nichž vydal čtyři důkladné knihy. –Toho času Kulda ochuravěl a odebral se do Rožnova pod Radhoštem, aby se tam zotavil. Ale ani tam neodpočíval neúmorný duch jeho. Po dvoje prázdniny sbíral tu svoje rozkošné „Moravské pohádky“, které mu zjednaly populární název „pohádkáře“pohádkáře“. Tam navštívil jej i Tarouca se Sušilem, který tu valašské písně sbíral. Hrabě Tarouca v nadšení nazval jejich pracovnu „národní fabrikou“.Náš milý pěvec Vladimír v nedávné vroucí básni své vzpomíná této idyllické doby ze života Kuldova: Tys ještě z nich, těch kněžských vlasti synů,jež v lásce své jí vzbudil dobrý Bůh,když jaro přišlo v naši domovinu,kdy pukal led a zelenal se luh,a nad Moravou píseň skřivánkovatéž hlásala, že přišla vesna nová. Tys ještě z těch, co znali se Sušilemsvé srdce s církví, vlastí děliti,a znova u zápasu práce čilémje láskou k oběma zas celiti,jež provázela jediná jen snaha:lid vésti k zdrojům odvěčného blaha. Jsi z těch, kdož lid jste do mohutných šikůza vlast a víru v pole sbírali,by hájili svých otců řeči, zvyků,a cizoty mor ze se stírali;jimž svěřil v záchranu ten lid náš prostýsvých pohádek a písní čarné skvosty. Vám vzorem skvěl se Cyrill s Methodějema heslem stal se svatý Velehrad,vy slovo dovedli jste spojit s dějem,že dědictvím jich zkvetl vlasti sad.Tys věrným druhem dělníků všech býval:s Procházkou psal jsi, – se Soukopem zpíval. 247Již odešly ty duše ušlechtilé:Tarouca, Bílý, Šmídek, Křížkovský –a jiných řada, – jichžto jméno miléjiž na rovech jen památkou se skví:Tvé jméno však nám, předůstojný kmete,na listech plodů svěžích ještě kvete! Jsem synem Vaším; ruka přelaskaváVás všech mi spočinula na hlavě,kdy zvali jste nás v léta mládí hravájiž k vážné práci vlasti k oslavě.Sic skrovná byla jenom hřivna moje;co vynesla, – jest zásluha též tvoje!*) – – – Skromný pěvec Šťastný přímo se hlásí za žáka Kuldova; já a mnozí jiní z druhé již generace doznali jsme přízně obou. Šťastný svým listem a svou vlídností k mladým má veliké zásluhy o českou poesii katolickou. Halouzka ve své životopisné práci praví o Soukopovi, jehož poesie a dokonalých překladů si velice vážím, že on, čím byl, za to děkoval hlavně Kuldovi. Mělť a mát Kulda dosud tu vzácnou přednost, že talenty nalézal, povzbuzoval a jiskru nadšení v nich v mohutný plamen rozžehalrozžehal.**)Dne 13. března 1859 stal se Kulda farářem na Chlumu u Sedlčan v Čechách a působil tam do 20. září 1870 jako farář a později vikář a okres. školdozorce na Sedlčansku. Byl ve *) Obzor 1895 str. 88. – Z úst Kuldových mám zprávu o prvém styku jeho s mladým Vlad. Šťastným. Kulda vypsal cenu na epigram, jehož verše měly prvními písmeny tvořiti slovo „Moravan“ – a cenu dostal Šťastný, tehdy ještě student.**) Jak energicky si počínal Kulda i mezi přátely svými nejintimnějšími, o tom svědčí tato, málo snad známá událost. Roku 1854. 1. června měl přijeti císař a král náš s císařovnou Alžbětou do Brna. Kulda se poslední dni dověděl, že brněnští Němci podají vznešeným hostům adressu; ve své horlivosti, aby české obyvatelstvo Brna nebylo bez representace, nařídil kategoricky svým přátelům lakonickými listy, aby ihned ještě toho dne básně uvítací napsali a zítra je poslali, že je dá hned do tisku. Sušil, Procházka, Soukop zoufali, ale marně; – Kulda byl neúprosný. Básně v čas byly hotovy a putovaly do tiskárny. Mán v rukou tuto vzácnou památku, tištěnou na chatrném papíře a plnou nadšení a lásky k mocnáři a k vlasti. Sušil tu má úvodní sonet, Kulda dvoustrannou báseň; následují Matěj a Tomáš Procházka, Soukop, Bílý se čtyřmi básněmi „Hanák“, „Slovák“, „Valach“ a „Horák“, a konečně Tomáš Šimbera a Peregrin Obdržálek. 248výboru obecním i v okres. zastupitelstvu sedlčanském a zvolen r. 1861 za poslance za okresy sedlčanský a votický. Jmenován též kníž. arcib. konsist. radou a osobním děkanem.Ke konci pobytu svého na Chlumu vydal Kulda brožuru svého přítele Bílého „Církev a společnosť“, pro niž se s dr. Janem Bílým musil zodpovídati u trest. zems. soudu v Praze. Po dvoudenním přelíčení uznán nevinným. Na soudě oba dny setrvali kanovníci vyšehradští V. Šulc a J. Ehrenberger, a ti jej vyzvali, aby se hlásil o právě uprázdněný kanonikát, jehož dosáhl volbou král. kapituly dne 20. září 1870. Tak posvátný Vyšehrad došel nové ozdoby. Jako při odchodu z Moravy, tak i ze Sedlčan Kulda vyprovázen se slávou a láskou neobyčejnou. Na Vyšehradě získal teprve Kulda nezbytný čas ke svým liter. pracím, jejichž řada je úžasná.Práce Kuldovy dosáhly všude uznání. Na svět. výstavě v Paříži dostal za své Písně a básně pro školy národní, Životopis Tomáše Procházky a práce žákovské, jež tam zaslal, čestný diplom a medalii. Při české anketě pro nápravu škol. zákonů r. 1871 za ministra Jos. Jirečka, povolán byl do poradní komise. Při synodě pražské pracoval v přípravném výboru a pak v jednom ze tří odborů atd. Od r. 1875 byl dozorcem škol obecních a měšťanských v obvodu Nového Města pražského a od r. 1883 kníž. arcib. komisařem gymnasijním. Také v družstvu časopisu „Čecha“, pokud nebyl majetkem soukromým, byl velice činným pracovníkem.Činnost Kuldova je všestranná a nelze ji tuto několika slovy skizzovati. Jest zajisté členem všech téměř spolků vědeckých a dobročinných v Čechách i na Moravě a je stejně znám jako výtečný hodnostář církevní i jako vlastenec vzorný i jako mecenáš, jakých máme málo. O této stránce jeho povahy známo je u veřejnosti málo, ale v knize života psána jest zlatým písmem.Díla Kuldova tvoří stosvazkovou knihárnu. Jsou to: Kořaleční mor. Brno 1846. – Všeobecný sjezd jednot katolických. Brno 1851–1854, svaz. 4. – Krásné večery. Brno 1852 – Bibliotéka kazat. Brno 1852–1853, svaz. 3. – Kalendář „Moravan“. Brno 1852–1860, svaz. 9. – Mor. národ. pohádky a pověsti Rožnovské. Brno 1854. – Písně a básně pro školy národní. Brno 1856. – Horlivý budíček. Brno 1856–1858, svaz. 5. –249Sedmistoletá slavnosť pout. místa Maria Celly. Brno 1857. – Sv. zpověď, nejsvět. svátost a sv. biřmování. Brno 1858, svaz. 3. – Životopis Tomáše Procházky. Brno 1863. – Posvátná kazatelna. Olomouc 1864–1891, ročníků 30. – Svatba národní. Olomouc 1866, 1875, 1890, vyd. IV., svaz. 3. – Sv. biřmování. Praha 1867. – Škola a církev. Praha 1868. – Manželství. Praha 1868. – Radosti a žalosti papeže Pia IX. Praha 1871. – Kalendář Poutník. Praha 1874–1875, svaz. 2. – Kalendář Svatováclavský. Praha 1874–1875, svaz. 2. – Založení biskupství pražsk. Praha 1874. – Sv. přijímání. Olomouc 1880. – Církevní rok. Praha 1880–1881, svaz. 6. – Deklamovánky. Tři řady. Praha 1883, 1884, 1891. – Svatí patronové. Praha 1886. – Pohádky Rožnovské a pověry. Praha 1874–1875, svaz. 2. – Pravda a blud. Čtvero povídek. Praha 1888. – Ježíšek. Praha 1888. – Sněm ptactva. Praha 1889. – Hanobitelé slavnosti svatováclavské. Praha 1873. – Stoletá památka kostelíčka sv. Antonína v Kounicích. Brno 1859. (Do tisku upravil a vydal Dr. J. Bílého spisy: Církev a národ. Praha 1868; Křesťanské vychování. Praha 1868; Církev a společnost. Praha 1868.) – Pohádky Olešnické. Praha 1892. – Pohádky Kamenické. Praha 1893. – Legendy. Praha 1894. – Štědrovečerní dar. Písně a básně pro mládež. Praha 1894. – Pohádky Sloupské. Praha 1895 (v tisku) atd.Kulda je dosud literárně činným; sleduje pilně každý nový zjev v českém písemnictví, dávaje si vše předčítati. Slov. kanovník a výtečník z ústavu slepců v Praze, Kmoch, sestavil mu praktický strojek, pomocí něhož osleplý Kulda píše své nové práce, nedávaje nikdy oddechu svému obdivuhodnému duchu. Kulda vydal díla svá mnohdy se hmotnou škodou; jeho láska k literatuře a jeho obětavost je nepochopitelná. Tak na př. je ozdobeno poslední jeho dílko Štědrovečerní dar, práce vzorná v dětské literatuře, překrásnými rytinami zpěvných ptáků českých, kteréž rytiny Kulda svým nákladem dal zhotoviti a ještě s nakladatelem učinil smlouvu pro sebe více než nevýhodnou!Z děl Kuldových mimo knihárny kazatelské vynikají hlavně monumentální Církevní rok, k němuž excerpoval folianty Bolandistů a prameny histor. české a pak velké básnické dílo Legendy, populárně psané veršem plynným, ryze českým, jeť Kulda velkým mistrem správného českého jazyka, kteréž je ko-250runou jeho děl a staví jej mezi katol. básníky českými na místo čestné. Opomenouti nelze nesčíslné obrázky svatých a světic z firem Pöllathovy v Bavořích a Koppeovy na Smíchově, jež Kulda na zadní straně opatřil básněmi, které u lidu jsou pro svoji zbožnost, prostý ale ladný jazyk, velice oblíbeny. Kulda našel vždy pravou cestu k srdci svého lidu, a proto vždycky byl a zůstane jeho miláčkem! A což děti! Málokdo umí u nás tak pro děti psáti!Kulda nese neštěstí slepoty své zcela klidně, odevzdán zcela do vůle Toho, který ji na něho seslal. Otiskuji zde báseň jeho nedávno psanou, kterou mám ze soukromé korespondence, a která je tím zajímavější, ježto má mnoho podobnosti s básní Verdaguerovou, kterou tento napsal, když jsem mu o neštěstí Kuldově psal. Podávám ji zde též v překladě. Original je psán katalonsky assonancí; volil jsem planý rým, abych tím zvuk originalu trochu zachoval. PÍSEŇ SLEPCOVA. Kam poděl se mi těla zrak?Oh, zakryl mi ho temný mrak.To na mne dopustil Pán Bůhby jasněj’ prohlédl můj duch. Já nezřím modrou oblohu,bych více toužil po Bohu.Můj Bože, milostiv mi buď,a plamen lásky dej mi v hruď. I slunce jeví temnou tvář,mne v oči šlehá jeho zář;však duše vroucně velebíto věčné Slunce na nebi. To milé slunko nevidím,však že tam jest, to dobře vím.A „blázen“ Boha popírá,že okem svým ho nezírá?! A v noci měsíc, množství hvězd,ač nevidím ho, přece jest;251a nad hvězdami svatých sbor,a ve všech zírám ctnosti vzor. Těch pestrých rostlin vonný květ,jichž z jara, v létě pln je svět,mně arciť halí temnota,však jiným jasně blyskotá. I rozmanitých ptáků zpěva čtveronožců různý řev,ač o nich hlásá mi jen sluch,přec také vidí můj je duch. Já nevidím svých přátel tvář,mne neblaží jich oka zář;i rána ta mne nebolí,když slovo láskou hlaholí. Jsem slep, však duchem zírám v rája kolem sebe stálý máj;a v ráji věčný, slavný stán,v němž troj jediný trůní Pán. Zřím Matku Boží Marii,tu nejstkvělejší lilii;tam blaženi jsou anděléa pějí písně umělé. Zrak tělesný mi Pán Bůh vzal,zrak duše bystrý však mi dal,a v ruchu ušlechtilých snahjá stále šťasten jsem a blah. Ó Bože, Ty jsi dobrotiv,jak dlouho libo Ti, mne živ:živ pro vlast mne a pro Sebenež povoláš mne do nebe. Ó Matko Boží, za nás pros,k té milosti nám dopomoz,252by zbavil nás Tvůj Božský Synvšech trestůhodných, hříšných vin. AL ILLUSTRE CANONGE POETA,CANTOR DE LES VIDES DELS SANTS,D. BENET METODI KULDA.*) Jednoho dne májovéhocitaru jsi nadšen vzal,sladkou abys melodiiSvatým v nebi zazpíval.Jejich smrt jsi oplakával,jejich život v písně tkal;ke tvé písni odpovídá,ozývá se nebes dál.Často upíral jsi zrakyv modrý palác, hvězdný sál,v jemný třpyt a čistou záři,kde Bůh Svatým slávu dal.Žes tak často v nebe patřil,zrak jsi ztratil, mrak tě jal,Ale neplač, v onom žitílepší zrak ti přichystalmilý Bůh, bys Ježíše zřel,Mariinu krásu znal,uzřel Svaté, děkujícícitaře tvé za choral. Jacinto Verdaguer. Bůh zachovej vznešeného a dobrého kmeta vyšehradského ještě dlouhá a dlouhá léta k radosti a pýše církve a národa našeho a nás všech, kteří se k němu s hrdostí hlásíme jako vděční vnuci! Jeho trojnásobné letošní jubileum slaví Čechy i Morava!S. Bouška, O. S. B. *) Slovutnému kanovníkovi básníkovi, pěvci životů Svatých, panu Beneši Methodu Kuldovi. 253OPRAVY. Litujeme, že mezi tiskem vloudilo se nám do prvních archů několik chyb, smysl rušících, které si čtenář rač opraviti takto: Str. 21. zdola verš 4. ve chléb proměněn „ 23. shora „ 3. zástupům „ 23. zdola „ 2. dumách „ 26. zdola „ 3. kde já budu? „ 27. shora „ 2. křídla? „ 33. „ „ 1. něžnou „ 33. „ „ 13. bílé vůně „ 33. „ „ 14. kéž duše „ 38. zdola „ 4. věkyJiné nepatrné omyly tiskové lehce se domyslí. Na dvou titulních listech je mylně udán Holešov, jako místo vydání; má býti: Dobromělice na Hané.Nedopatřením vytištěn z básní slov. p. prof. Ježka, jehož prací si velice vážíme, jediný epigram a pominuty další ukázky; podotýkáme to výslovně, aby se nám omyl ten ve zlé nevykládal. Ostatně nezáleží na kvantitě veršů nikde, ale na kvalitě. Slovutným spolupracovníkům a příznivcům „Básnických Obzorů Katolických!“Katolických“! Listem naším, v němž zprávy své uveřejňujeme, jest katol. kritický měsíčník Hlídka literarní (Brno), vedený slovutným učencem Dr. Pavlem Vychodilem, kterýž list zájmy naše podporuje a zaslouží i pro svůj výtečný obsah i láci všeobecného rozšíření mezi všemi katol. vzdělanci vůbec (ročně pouze 2 zl.). [254]OBSAH.Str.Věnování5Důvěrný list7Katolickým básníkům!9I. Jindřich Š. Baar11II. Vilém Bitnar14III. P. Sigismund Bouška, O. S. B.21IV. Xaver Dvořák32V. Josef Florian40VI. František Holeček46VII. Vladimír Hornov49VlIl. Jan Ev. Hulakovský55IX. Adam Chlumecký57X. František Chramosta70XI. Martin Chudoba73XII. Josef Jasanovič76XIII. Jan Ježek80XIV. Josef Kalus81XV. Antonín Knotek84XVI. František Kohout86XVII. Julius AI. Koráb89XVIII. Karel Th. Kotrouš94XIX. P. Karel Kraus, O. Cist.9596XX. František Kyselý97XXI. František Leubner104XXII. K. D. Lutinov113[255]Str.XXIII. Mikuláš Maršálek125XXIV. Martin Medňánský126XXV. Ferdinand P. Místecký128XXVI. Josef Mottl130XXVII. František Novák135XXVIII. Jan Ev. Nečas138XXIX. Antonín Pavelčík140XXX. Jakub Pavelka144XXXI. Jarolím St. Pavlík150XXXII. Alois Potěhník156XXXIII. František Richtr158XXXIV. Jaroslav Rouček161XXXV. František Skalík163XXXVI. Karel St. Smutný170XXXVII. Rudolf Stupavský176XXXVIII. Jan Spáčil-Žeranovský180XXXIX. Jan Svárovský182XXXX. Antonín Sychrovský190XXXXI. P. Josef Šimon, O. Cruc.193XXXXII. Josef Šorm196XXXXIII. Otakar Tauber200XXXXIV. Antonín Travěnec203XXXXV. Sigismund bar. Uttenrodt ze Scharfenbergu210XXXXVI. František B. Vaněk219XXXXVII. Josef Vejchodský222XXXXVIII. Jan Vondrášek228XXXXIX. František Walzel233L. Prokop Zaletěl235LI. František Žárovský236Beneš Method Kulda243Opravy254Obsah255 E: jf; 2004[256]