K svatému Janu.

Josef Václav Sládek Jan Bušil Svatopluk Čech Bohuslav Čermák Vojtěch Černý Otakar Červinka Jaroslav Goll Josef Josefovič Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Jaroslav Martinec Emanuel Miřiovský František Ladislav Polák Josef Václav Pokorný Bohuslav Ptačovský Ladislav Quis František Šimeček Václav Šnajdr Ervín Špindler František Vlna Žitomír Vrba

K svatému Janu.
Pravila matka k dcerušce: „Zastav, mé dítě, ňader stesk, mlč, půjdeš se mnou do Prahy, tvůj žal rozptýlí města lesk. A krásnáť Praha, dceruško, podivíš tak se mnohému; již stiš se, budem putovat na jaře k Janu svatému.“ „„Ach matičko, má matičko, co může mi ta Praha dát? Museloť srdce by mi tam dvakrát tak bolně usedat. [153] Když tenkrát jsme se loučili, ty’s slyšela mé nářeky, on s láskou k Praze odjížděl a tam ji pohřbil na věky. A Praha, díš, tak krásna je a mnohá tak tam krásná věc; však jednu kdybych potkala, mně srdéčko by puklo přec. A každý krok by slzu stál, za každým hledem lít’ by vzdech, mně volněj’ doma v komůrce, té smutné pouti, matko, nech. A chceš-li přec, toť svatý Jan tam u hrobů i u nás, víš? Tam z jara budem putovat – a máme tam tak mnohem blíž.““ 154