Ze sna.

Arnošt V. J. Crha Antonín Čapek Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dürich Albína Dvořáková-Mráčková Jaroslav Goll Antonie Hoffmannová Václav Hes Gustav Heš Jasa Hradecká Josef Ježek J. B. Jilovecký Vojtěch H. Jirota Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Eliška Krásnohorská Hanuš Lejsek Ferdinand Marjánko Jaroslav Martinec Jan Matoušek Emanuel Miřiovský Berta Mühlsteinová Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý Jan Nosek-Zádvorský František Ladislav Polák Ladislav Quis Tomáš Ryšánek Josef Sládek J. Boleslav Strahovský Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Žitomír Vrba Vojmír J. Wünsch Ferdinand Zahrádka August Zátka

Ze sna.
Po cestě, lesem, po poli se táhly naše řady, my byli čerstvi, veseli a – nemřeli jsme hlady. Měl mnohý vous i na bradě, tu i tam knoflík scházel, a jenom českých písní zvuk nás cestou doprovázel. V tom kdes tu vzal se nepřítel; nám vůdce státi velí a mluvil – div že slyšet jen to naše uši směly: „Co k Čechům Čech já mluvím k vám!“ – a my jak skály němé, „vlast pohubil nám nepřítel, a my ji pomstit jdeme!“ 208 Jen v před vy děti Žižkovy, já nemám tajných plánů, v před k vítězství!“ My hnuli se v tu, co nám kázal, stranu. Zde mostů, stodol nebylo, kde chytají se lelky, ba div – tu každý malý pán byl zdvořilostí velký. Jel napřed sám pan jenerál a za ním menší páni, pozadu byl by nezůstal snad mrtvý tehdá ani. A šlo to líp než kdekoliv, ni já se nebál kulí; po boji bylo – my jsme se vítězstvím neminuli. Zas stáli jsme, však k prohlídce, a teď jsem třás se tiše, jáť tehdy delší vlasy měl, než jak nám předpis píše. „Tvé jmeno!“ ptá se jenerál, a ve mně duch byl malý, že sotva „Kubík“ vykoktám. „Tys voják dokonalý!“ 209 „Ba lepšís těchto ostatních, a já jsem pyšen na ně –“ a dal mi peníz na kabát tak velký jak dvě dlaně. „Zde vás teď vlasti netřeba – však doma více za to.“ Já pomyslil si, někdy je i mluvil také zlato. Spěl domů jsem. Má šírá vlast mi byla tehdá těsná – a v tom mé krátké okovy mě probudily ze sna. 210

Kniha Ruch 2 (1870)
Autor Žitomír Vrba