Z písní nešťastné nevěsty.

Josef Baše J. D. Boholubský František Adolf Borovský Josef Boubela Antonín Bulla Antonín Čapek Gustav Dörfl Jan Dunovský Josef Dürich František Herites Adolf Heyduk Antonie Hoffmannová Josef Vlastimil Hrubý Josef Hubáček Albína Dvořáková-Mráčková Josef Ježek Bohdan Jelínek Alois Jirásek Josef Kálal Bohumila Karbanová Bedřich Kokoška Jaroslav Kozánek Eliška Krásnohorská Josef Kuchař Karel Kučera Karel Lomnický Z. Maník Ferdinand Marjánko A. P. Mělnický Emanuel Miřiovský Otakar Mokrý Berta Mühlsteinová Julius R. Nejedlý Vojtěch Novotný Vojtěch Pekař M. Podkonický Rudolf Pokorný Jaroslav Sv. Rypáček Marie Slavinská Antal Stašek J. Boleslav Strahovský Božena Studničková Václav Šnajdr Boleslav Trojan Olga Trojanová E. Volný Slavomír Vránek Jaroslav Vrchlický Zikmund Winter Josef Wünsch August Zátka

Z písní nešťastné nevěsty.
I.
Ten věneček z rozmariny na hlavě mě tlačí, jako by byl upletený z trní a bodláčí. Ten prstýnek od ženicha tak mi srdce tiskne – – dáváli jej ruka drahá, srdéčko si výskne! II.
Kněz už ruce štolou váže, srdce puknouť chce mi, zakalila slza oko, upadla jsem k zemi. [196] Vzkřísili mě. Slzí proudy polily mi tváře – – – ach, jak smáť se, když mě tehdy dali do žaláře! III.
Ty, Matičko svatohorská, odpusť velkou vinu, že jsem zradila svou lásku, viz, jak hořem hynu! Ač mé srdce krvácelo a prosilo v štkání – – musela jsem poslechnouti čtvrté přikázání. IV.
U „Božích muk“ za potokem len již promodrává, věrně na mě pohlížejí očka jeho smavá. Rozumím ti, Iníčku pěkný – až tvé svadne kvítí – vytrhám tě na košilku – rubáš budu šíti. 197 MARIE SLAVINSKÁ.

Kniha Ruch 3 (1873)
Autor