Ze života krále Šalomouna.

Jan Evangelista Nečas

Ze života krále Šalomouna.
I. Fíky.
Krále Davida syn, ještě hošíček, maje fíků plný košíček, jedl z něho na předpraží hradu. Přišel k němu sirotek a z hladu 24 poprosil ho o několik fíků. „Ničeho ti nedám, poběhlíku!“ Šalomoun děl. V tom král David vyšel a že příkrou odpověď tu slyšel, pravil k němu: „Krutě mluvíš, synu, zlo jen schopno takového činu. Šlechetný rád koná dobrodiní! Rozděl se s ním!“ – Šalomoun to činí. Hoch vzal fíky; díky za ně vzdával; a když sobě na nich pochutnával, s Šalomounem proměna se děla, v srdci jeho radosť vypučela, radosť, jakou pociťuje pouze, kdo svým bližním vypomáhá z nouze.
II. Tři sklenice.
V otevřeném sále Šalomouna krále, když už vlasy prokvetly mu bíle, stály jedné chvíle na podstavci nízkém v řadě sklenice tři pohromadě. První pevná, lesku měla málo, na té jméno „Spokojenosť“ stálo. Druhá, malovaná pestře, stkvěle jméno „Veselosť“ si nesla v čele. Třetí „Slasť“,„Slasť“ jak rosa třpytila se, safír, rubín jiskřil v jejím jase 25 hrou a mihem tajemného světla – Náhlá bouře všechny tři je smetla: Slasť hned na padrť se roztříštila, Veselosť pak naražena byla, a jen Spokojenosť z nepohody sama vyváznula beze škody.