Píseň o výbojném mocnařimocnáři.
Na trůně povstal panovník,
meče hrot do země vrazil,
prohlásil válku, aby jí
souseda zničil a zkazil.
Vzletnými slovy sepsaná
k národu výzva se množí:
„Nepřítel, říše úkladník,
pobit buď s pomocí Boží!Boží!“
***
Hrnou se vojska se všech stran,
silnice nemohou stačit,
válečný prospěch vymáhá
kopytem úrodu stlačit.
***
Nastal den bitvy. Děsný den.
K slovu se dostala děla,
hřímavou střelbou velkých vojsk
zdupaná země se chvěla.
Z lidí a koní teplá krev
stéká se, potokem řine,
v kulovém dešti pluk a pluk
útočí, padá a hyne.
6
Nastalou nocí příšernou
derou se poslední vzdechy –
dějiště září zalily
v dědinách hořící střechy!
***
Táhne se týden. Vojáci
nestačí kopati doly –
z mrtvol a z krve v kalužích
otrava vyrůstá v poli.
Nové a nové oběti
padají morovou ranou –
Po tvářích matek, sester, žen
slzy se řinou a kanou.
***
Odstup dvou zemí postaven
za první podmínku míru –
Duše má, silná, silná buď!
V právo si zachovej víru! –
Po vojně v zemích dobytých –
vítězi ke cti a chvále –
souditi budou soudcové
ve jménu nového krále.
7