Attila.

Jan Evangelista Nečas

Attila. (R. 450. po Kr.)
Attila, král Hunův, oděn zvěří koží, nadarmo se nezval krutou metlou boží: kudy přehnala se vojska jeho hustá, tam prý ani drobná travka nevyrůstá. Hun jak tygr dravý neznal slitování. – Aquileja ještě zoufale se brání, odrážejíc útok zběsilý a dravý. Attila sám marně nové šiky staví, marně volá k vojsku: „Kdo z vás bude prvý?“ Padají mu s hradeb, zaliti svou krví. – Attila se nehnul. Krev toť jeho cesta! V tom se mihli čápi. – „Ptactvo prchá z města, tušíc jeho zánik. Vítězství nám věstí!“ Zvolal král a řídil ihned útok nový. Smutný toho konec dějiny nám poví: Padlo statné město pod drtící pěstí. Světem dál se hnula krutá metla boží, Attila, král Hunův, oděn zvěří koží. 39