Bača na salaši.

Bača na salaši.
Sedí bača před kolibou na kameni v trávě, kolibu si přestěhoval včera večer právě. Dveřmi víc než oknem do ní padá světlo denní, ohniště má bez komína, jehož třeba není. Kouř se může po libosti střechou, dveřmi dráti – za to ohně trvalého potřeba je dbáti. Kdyby zhasnul, stalo by se jistě něco zlého. – Ráno bača vesel vstává s lože listnatého. 28 Lávka jest mu spolu stolem: hrnek, talíř, lžíce a nůž v kapse, když jsou jeho, čeho třeba více? V komoře má na žinčici hrotek, kotlík řádný – Ba, že se mu nevyrovná bača nikde žádný! Od jara až do podzima na salaši žije, otrubové placky jídá, ovčí mléko pije. Skalní zřídlo jest mu zdravým, nestrojeným vínem, zubů sobě nepokazil ostrým nikotinem. Co je pravda! Má i dýmku, dobře si ji čistí, tabáček mu do ní dává žanyglové listí. Pokojně si pokuřuje, dým mu z dýmky mizí, netrápí ho politika domácí a cizí. O zlých věcech zdaleka se novin nedovídá. Pes, druh věrný, domu, stáda bezpečně mu hlídá. 29 Ovečky se pěkně pasou, slunko na ně svítí, pastvina jim na pochoutku dává vonné kvítí. A jsou venku ve dne, v noci ba i po čas bouří, po kterých jim z povypraných kožichů se kouří. Když blesk bije, déšť se lije, vědí sobě rady, starým zvykem dávají si – hlavy dohromady. Šťastný člověk, ten náš bača! Kolibu si přenes pod valašskou halenou náš dobrý Diogenes! 30