Kmet a kráva.
Na pasekách hrozný hlad ostrým zubem hlodal.
Chalupník svou kravičku na zabití prodal.
Výměnkář ji do města vede k řezníkovi.
Obrázek ten rád bych vám zachytil zde slovy.
Stará sešlá kravička skoro kost a kůže –
žebra na ní každý hned spočítati může –
vyvedena ze chléva před úsvitem ranním
od starouška, ochotně ubírá se za ním:
on ji sobě zapřáhal, za pluhem s ní chodil,
on ji z chléva na pastvu vyváděl a vodil. –
Zachvěl se kmet shrbený při hubené krávě,
zimou snad, či proto, že uvažoval právě,
jak jí silný tovaryš do hrdla nůž vrazí – –
Stařec krávu odevzdal, k domovu se plazí –
Zimou, hladem, únavou zmořen do ostatka,
sedl, zmrzl. Narostla na něm jinovatka.
Našli ho tam tuhého lidé jdoucí k městu –
Kmet i kráva odbyli poslední svou cestu!
34