Podivná příhoda.*)
Pan lesní s panem revidentem
svou zprávu odbyli
a do hostince „u jelena“
se poobčerstvit vkročili.
Je pravda: na plzeňské měli
chuť vyvinutou velice
a zvláště proto číšník často
jim nosil plné sklenice.
Ač závisí se myslivectvu,
že žije v ovzduší,
kam z měst jdou lidé hledat zdraví,
když se jim nervy poruší;
ví také lesník, kde ho tlačí pata,
má také on své trampoty
a není divu, že se občas
rád vymkne z lesní samoty.
Tam „u jelena“ živo bylo
a příjemno a veselo,
že na zpáteční cestu domů
se vzpomenouti nechtělo. –
48
Tak minul den a míjel večer
a pomalu se setmělo.
Šli. Dva psi jezevčíci byli
jak stín jim stále po boku.
Srp luny problyskoval mraky
a zrcadlil se v potoku.
Jich kroky byly slušny ještě,
však přece trošku motavy:
ten slavný výtvor české země
jim nějak vstoupil do hlavy.
Jim pěšinky se někde zúžovaly
a jinde zase příliš vinuly.
V té náladě se pánům přihodilo,
že u obory bránku minuli.
Tak daleko již za sebou ji měli,
že vraceti se bylo neradno,
a jistě ženy z okna vyhlížely. –
Plot přelézť není nesnadno.
Nuž přelezme jej – lesní pravil –
však nejsou na něm hřebíky!
Pan revident se shodl na to,
jen doložil: Co se psíky?
Děl lesní: Napřed přelezte Vy,
já podám Vám je. Stalo se.
Jsou tam již oba. Lesní vece:
Tu třetí psisko. Odkud vzalo se?
Snad sousedův pes. Lesní hádal
a podal psíka třetího.
Tu čtvrtý zase přitočil se,
což zarazilo pana lesního.
Je to snad pivem? Šalbou zraku,
či přelud by mě podebral!
49
Nuž mluvte, kolik jste jich,
těch psíků odebral?
Už čtyry! Kolik jich tam u Vás?
Jak vidím, jediný!
Nu, rozsviťte si. Sčítejte je!
Škrt sirky. – Objev nevinný! –
Nechť pro ten příběh prapodivný
těch pánů nikdo nehaní.
Plot díru měl, tou přebíhali
psi přes plot předaní.
50