Trumf na trumfa.

Jan Evangelista Nečas

Trumf na trumfa.
Na louce děvčata, jako dvě poupata, seděla, všelicos povídať věděla. S kopce šel mladík té chvíle; ve tváři měl něco krásy, vlasy však do šeda bílé. Slečinky, jak známo, milují špásy, proto se optala smělejší z nich: „Což pak již na kopci sletuje sníh?“ Mladík však, nezmaten nápadem děvím, odsekl: „O tom já ničeho nevím. Jakž pak by padaly sněhové kusy, dokud se loudají po lukách husy?“ 3