U sochy krále Jiřího na Vranově. Na Vranově*), Jiřího kde králeve skal lůně stojí socha šerá,zastavil se, v stín se stromů hale,dnem umdlený chodec za večera.Prošel trosky, kde se v dávném věkupnulo sídlo Vartemberků hrdé;dnes tu spatříš po dob burném jekuupomínky pouze v skále tvrdé.Málo mluví tady k české hrudi,odcizen i tento koutek luzný,kde dřív život, tu teď balvan studí,pod nímž barák v zem se krčí nuzný;chatrč vetchá jako výsměch krásy,která vůkol při Jizeře trůní,———*) Vranov (Vranové), též Malá Skála zvaný, je krásný skalnatý hřbet v horním Pojizeří nedaleko Turnova. Naproti je zámek Malá Skála, na druhé straně Jizery vrch Sokol, trosky hradu Zbirohu a sluje Kalich. S Vranova je úchvatná vyhlídka na Jizeru a její úžlabí. Pamětihodný je tu t. zv. Pantheon pomníky a poprsími znamenitých mužů. Nápisy jsou všude německé.[29]kamž se vesna ročně mile hlásí,by se zhlídla v řeky jasné tůni. –Zadumán, kmet pod sochu si sedá;žalné vzpomínky mu hlavou letí,tvář se chmuří unavením bledá,a list padá na ni ode sněti.Starý ret ve přítmí lesa šepce:„Velký králi, prchly již Tvé dobya Tvá sláva – cizí v naší lebce;urvaly ji věků dravé zloby.Národ český již ten národ není,sotva stínem je svých bohatýrů;dnes si na něj záští zuby cenía rve z prsou slávy svatou víru.Shlédni na nás s jasné výše nebe,duchem svým nám v srdcích rozžži zápaloné lásky, která vedla Tebe,kdy Tvou vlasť zlý škůdce rval a sápal.Nadchni mysli celé domovinyi všech bratří širých po Slovanech,aby opět duch se zmohl jinýpo oteckých udupaných lánech.“ –Větřík zavál, s větve lístek kmetuspadl na skráň a pak na drn svěží –na znamení, český duch že v letuk slávě vlasti nejlepší znak střeží.30