Poslední vládcova rada.
V dávných dobách mocný zeměpán
na lůžko byl chorý upoután.
Lékař řekl: „Sotva přečká den;
zrak se kalí, stěží dýchá jen.“
Přišel syn – ten, který za úděl
po otci se vlády ujmouť měl;
k loži klesl, naposled by vzal
radu otce jako příští král.
„Dobrý synu, já již umru snad...
Mnohých tobě třeba bude rad,
abys obstál nepřátelům všem,
šťastnou, mocnou abys řídil zem.
Udatné máš vojsko v posádkách,
nepřátelům ve hruď vhání strach,
a náš břitký, v silné páži meč
slavně rozhod’ nejedinou seč.
Kovů hojnosť v dolech skryto jest
a což více – v dějích stará čest.
Leč to, synu, všechno marný lesk,
kdyby lidu z ňader dral se stesk;
kdybys nebyl, pokud budeš živ,
ke všem vždycky stejně spravedliv.“
[37]