ŽEŽULKA
Pod bukem v zeleném boru
pláče Maryška ze dvoru,
žalem chce jí srdce pukat;
vtom žežulka počne kukat.
Kuku, kuku, kuku!
Zní vesele s buku.
Prvnikrát tě slyším, ptáčku,
oznam ty mi, můj miláčku,
za kolik let hoch se vrátí,
bych se mohla za něj vdáti?
Kuku, kuku, kuku!
Hlásá ptáče s buku.
Tři léta mám čekat, ptáče?
Srdéčko mé, nech již pláče;
celý den když budu zpívat,
dlouhý čas nebudu mívat;
a žežulky kuku
přiznívá jí s buku.
20