SARAIL

Jan Opolský

Kol moře modř svou temnou a zásvit promění(J6f) v lom světel uzavřený ve drahém kameni(J6f) jejž zvali hydrophanem kdož půvab nestálý(J6f) a světly podmíněný v hře jeho poznali(J6f) A sarail v tomto moři jak bílý teskný div(J6f) svou krásu perlovitou jen vzdušně obraziv(J6f) své boky nahé křehké tu k lázni hotoví(J6f) ve vodě přehluboké se mnoha ostrovy(J6f) jak touha by to sama se v loktech moře chvíc(J6f) na čele nesla bledý a třpytný půlměsíc(J6f) I stromy jeho zahrad jež jaro košatí(J6f) do hloubky mořské zřely ne bez vší závrati(J6f) neb vějířům jich větví jest oporou jen chlad(J6f) jenž nemůže ni sebe před bázní uchovat(J6f) z oken sarailových od modrých lamp a váz(J6f) tak přepodivný zásvit se mihotal a třás(J6f) jak ve fluidu lehkém jejž roní povrch těl(J6f) by význam barev skrytý to pouze uletěl(J6f) A bylo jaro pozdní mák otrávený kvet(J6f) jaks pro těžký hřích smyslů ne pouze pro pohled(J6f) jaks pro těžký hřích smyslů jenž spáchán ve spánku(J6f) krev vytéká li z rány na sněžném beránku(J6f) Kvet prostě sesam bílý by dlouze vadnul pak(J6f) kvet perský šeřík hojně pro nenasytný zrak(J6f) tak hojně že se zdálo jak přímo šumí již(J6f) a jak ty vdechnuv z něho snu smrti upíjíš(J6f) Pak růže kvetly také Však žádným z lidských úst(J6f) ta slova dána nejsou jichž nejútlejší růst(J6f) ke gracii a vůni jich poblíže by stál(J6f) a vysloviv své všecko nic dlužen nezůstal(J6f) A pak tu ještě kvetla směs divná jakási(J6f) jež nevtírá se zrakům jsouc zevně bez krásy(J6f) však naplňuje večer když hýří hvězdami(J6f) ne vůní spíše citem jenž nám byl neznámý(J6f) To byla toho domu mdlá dusná zahrada(J6f) kam luna stopy tajíc své stříbro ukládá(J6f) kde z křovin jejichž hloubka se hluchem zalyká(J6f) jak roztok žalu zhořklý zpěv plynul slavíka(J6f) a fontán jak by chladný ve sklenné hoře vznik(J6f) jsa v krystal proměněný či zatajený vzlyk(J6f) tak útle tiše zvonil jak o číš přetenkou(J6f) ne rukou zavadil bys leč pouze myšlenkou(J6f) a vodou jeho čirou jak v závoj oděny(J6f) jsou ryby zlatých ploutví a modré murény(J6f) i mušle jejichž nitro krev barví tajeně(J6f) i plavuně jež hrají ve škálách zeleně(J6f) Cest písek jejž tu slunce svým třpytem oděje(J6f) se zdá být stvořen pouze pro hebké kročeje(J6f) jež tudy přejdou tajně ve zlatém střevíci(J6f) snů započatých svižnost a hebkost mající(J6f) A hudba přepodivná ze fléten cymbálků(J6f) v hlas promění se lidský a zjihlý na dálku(J6f) chví zjitřeně se příliš jak rozťatý by sval(J6f) cév spletí obnažených se prudce zachvíval(J6f) A loutna dutých prsou jak touha vyžitá(J6f) se na rozhraní slasti a trýzně ocitá(J6f) tlak sordiny jenž lehá na strunník z perleti(J6f) dá trýzeň její snésti a slasti želeti(J6f) Šum moře k bití louten je temnou základnou(J6f) do níž se tichem nočním svým hlasem propadnou(J6f) Je v jizbě odalisek šer dýmem zjemnělý(J6f) jak oči v tajnost vidin by hledět nesměly(J6f) dým nargilehu sivý i vání oleje(J6f) jak šerbetu když vůně se těžká rozleje(J6f) a jizbou se pak pojí v tah étherických vln(J6f) tak vzácným zde je život jsa tajných smyslů pln(J6f) A Čerkeska tu krásná jež žhoucné tělo má(J6f) jež propaluje rány do srdce očima(J6f) a nahotou svou bílou ze přítmí vyniká(J6f) verš Nisamiho sílíc verš smělce básníka(J6f) stesk s lascivností pojí a krásu se žaly(J6f) jež na dně smyslnosti jí tkvěti zůstaly(J6f) Jak noc jsou vlasy její jež v černé rozlivy(J6f) se rozkřídlena snáší jak upír vášnivý(J6f) jsou těžké vlasy její stan hříchu vějící(J6f) jenž v touhu mužskou šumí a voní skořicí(J6f) Rty její vlhké kypré jak čerstvé zranění(J6f) pod mečem džagatajským jež náhle zrumění(J6f) smrt samotnu by vlíbat rtům jiným uměly(J6f) a přesytit svou mocí sen plachý nesmělý(J6f) Je úsměv její letmý jak sladká zrada lest(J6f) až k šílenostem smyslů jím člověk veden jest(J6f) a její sladká ňadra to lůžko nevinné(J6f) kde smutná hlava muže mdle těžce spočine(J6f) jak na polštáři mdloby když skráně složeny(J6f) sen sníce polomrtvý však smírně blažený(J6f) Na pažích jejích silných had spony jehož třpyt(J6f) jak objetí by jejich měl tajně otrávit(J6f) zde ve měsíčné září jež v stříbře mihotá(J6f) sen hluboký tu přede o vichru života(J6f) jenž ve člověku bouří rve sypký hrudi val(J6f) jak srdce kteréž chví se by vzpurně dobýval(J6f) Sen hluboký si přede sen lásek veliký(J6f) jenž vykupuje světce tak jako hříšníky(J6f) A sarail všecek bílý jejž moře zrcadlí(J6f) dá snům by byly sněny i aby uvadly(J6f)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1439. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V AZURU (Růžena Jesenská)
  2. III. Jak divuplná noc, jak velekrásná, (Rudolf Mayer)
  3. Bílá kněžna (Rudolf Medek)
  4. XXVII. V šeru chrámu. (Xaver Dvořák)
  5. *** Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla (Otokar Březina)
  6. NÁLADA. (Sigismund Bouška)
  7. MIRAMARE. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. BALLADA. (František Taufer)
  9. KRÁLOVSTVÍ DUŠE (Jan Opolský)
  10. MILENEC DUŠÍ. (Xaver Dvořák)