BUKOLICKÁ
Jak akord byl by udeřen tak slaboučký a libý,
a všecky tóny sytější jak před ním uhasly by,
tak vůně lehce smíšená po dyanthu a rdesnu,
jež zmarní smysl života, jej ukládajíc ve snu,
se s jinou vůní pronikla, jež omamuje včely,
již vřes jak píseň duchovou rtem suchým zaševelí.
Jak v přidušeném trojhlasu směs vůně této vlavá
ve zdechvzdech se vila úlevný, jenž bolest překonávápřekonává,
a putovala nad luhy a nad potoky chladné,
z nichž horkýhořký závan řeřichy jí do trojhlasu vpadne.
I thymián a smolnička, i koriandr mdlící,
jenž smilná živí myšlení jak lázeň se skořicí,
své polotóny vložily do souzvučnosti její,
však každá znící jednotka všech druhých omamněji.
A potom háj, kde pinie jsou krví slunce tknuty,
slz ručej smolných roníce,roníce jak slastmi probodnuty,
sbor vlastních vůní slučoval ve včasném zrání plodů,
jak může z prsou vězněných vátvlát prosba za svobodu...
Ten akord, ač byl udeřen, víc nevyzněl v své délce,
svůj zastavily stromy šum a traviny své stélce,
89
i zatajila bystřina v své hrudi výdech čistý,
pták, jak by hřích svůj zveličilzveličil, jej ztajiv mezi listy.
I ustrnuly obláčky v svém bezútěšném plutí,
zem jako sličná omdlelá, jež leží bez pohnutí
a sluncem si být laskána a křísena být přeje
a poznat vláhu šťastných slz i tíhu beznaděje...
A nyní, slyš, jak ve flétně lká duše třtiny měkká,
jak modlitba se rodící, s níž nevěřící kleká,
jak lidské krve proudění a vykypění vřelé
ve stálou touhou trýzněném a zcitlivělém těle.
A nyní, slyš, jak ve flétně, když zvedne se k rtům Pana,
snů převyšuje tesknotu zlá vášeň obávaná,
jak dominují plameny nad září touhy trudnou,
v nichž sny, jež měly něžnost duh, paktak plápolavě rudnou.
A nyní, slyš, jak ve flétně sten smyslný je zrozen,
jsa nakypřenýnakypěný rozkoší jak hojnou šťavou hrozen
a Pan,Pan polskrytý v ostřici svou oživenou flétu
jak zasvěcuje smilnostem a vznícenému létu
a jednu z dryád nejsladší a z Bassaridek lesa,
jež slastí nad svou nahotou a rujným tělem plesá,
jak uchvacuje žádostně, v svém sevření ji dusí,
kol paže svojí ovinuv vlas její plavorusý,
svých zubů otisk zanechav a popleniv ji dravě,
až serve z růží jezerních i věnec její hlavě.
90