DEPORTACE.

Jan Opolský

DEPORTACE.
V zem bledou, vzdálenou, byl deportován jednou pro slz pár skráplých krve prašivé, ve svorech těžkých, bílou ruku bědnou, opouštěl tehdáž krásné Ninive. To byla vesna! Slavíček žil v háji, Ninive tálo v proudech polibků,polibků (vždyť po klekání cudnosti se vzdají, by naplnily blaha kolíbku!). Bděl koráb v rejdě, vytápěl své plíce, v zem bledou, vzdálenou se brzo vytratí, dál budou ženy vzdávati se, chvíce, v bolestech čekat, ze mdlob líbati. Však loď už bdí... Tu z Ninive se vydá pohřební průvod jeho oběti, kvil rekvií se na palubu přidá, pak hvízdne loď a šílíc, poletí....poletí... 30