PO KLEKÁNÍ.

Jan Opolský

PO KLEKÁNÍ.
Vše po klekání sesiví a svadne, dušička klatá dále putuje, ran dlouhých trochu se zvonice padne a černá žába žábu celuje. A měsíc nejde, měsíc dlouho váhá, ve třtinách želí hnízdo kačeří, močálem mrtvým stříbrná jde dráha, jako když v bázni prutem udeří. A korun dóm své rozptyluje rysy a chechtot v něm,něm jak snítky ševelí, stín vyzáblý tich na pahýlu visí..visí... Noc počala před svatou nedělí... 54