TITYRE, TU PATULAE...

Karel Dostál-Lutinov

TITYRE, TU PATULAE... Duben na jihu.
Zde sedím nad mořem pod třešní zkvetlou a bezstarostně vzpomínám své vlasti. Tam pastýři se chvějí o svá stáda a pomlouvá druh druha z čisté lásky a dílny hučí, rolník brázdí půdu a učitelé drou se s mládím vzpurným a žurnalisté z čisté vzdělanosti si kalamáře lijí na hlavy... Já sedím si, procul negotiis, a dýchám zhluboka ten vonný vzduch a sluním hřbet tak krutě pobitý. Neznámí lidé z práce helekají, neznámí ptáci pějí z vinohradů, neznámí broučci lezou po mé noze, neznámé květiny mé ruce líbou a po tichounkém, jako spícímspícím, moři se tratí v dálky lodi neznámé... 16