SLUNEČNICE

Karel Dostál-Lutinov

SLUNEČNICE
Vlak pádí v slunný letní den – dům strážný vedle trati, a za ním role slunečnic se v letním slunci zlatí. Jak škola zbožných prosebnic tu stojí v zlatohávu a sborem k slunci v jeden směr svou pozdvihují hlavu. A sborem se mu klanějí a vzývají své božství – nikdy jsem nezřel v modlitbě tak veliké jich množství. Tak všechny byly vnořeny ve svoje ideály – jenom ty zadní všetečně se na vlak ohlédaly. Můj Bože, už i květiny pobožny nejsou všecky! Měj, prosím, tedy shovění s lidskými také děcky! 20