POMNĚNKY

Karel Dostál-Lutinov

POMNĚNKY
Dvé krásných očí se do mých zadívalo tak znenadání, jak by je z ráje znalo. Dvě krásné oči se na mne zasmály – tak náhle v světě – než jsme se nadáli. Já neviděl těla, já neviděl tváře, jen z očí se smála radostná záře. Jen jediný pohled tak hluboký, sladký – jen jednu vteřinu, jen okamžik krátký. A pak jsme se zase rozešli letem – těch očí už nespatřím a sám půjdu světem. A když na ně vzpomenu na krásu tu prostou, kam jenom pohlédnu, tam pomněnky rostou. 49