KOBEREC.

Jan Opolský

KOBEREC.
Sotva juž nesou sloni svoje věže, v červáncích hyne jejich troubení, mědění muži přemílají v leže modlitbu vleklou, za den znavení. Sotva že kaktus hne se spánkem hada, sotva se vzedmou žhoucné písčiny, sotva že dýše Nubičanka mladá, s bohatých prsů skanou tygřiny. Sotva že vítr zčechrá v palankinu bisamů chvosty kolem do kola..kola... Nesmírná touha zemřít v její klínu se ozvala..ozvala... A tropus plápolá... 33