AERONAUT.

Jan Opolský

AERONAUT.
Často se praví, kondor krvooký hvězd že juž bližších dotýká se boky..boky... Mnohdy se touží, jak je ve vysoku. Zda noc a den? a smrt? a pochod roků? Ach nikdo neví, přebolestně blahý cit přeplňuje nesmrtelné dráhy, ach nikdo neví, jak se tělo taví v plyn zlatý, modrý bezejmenné slávy. Slavnostní bože, širé hossana v ozóny řídké smrti blízek volám, slavnostní bože, sladká Morana mne vyzdvihuje k hrůzným aureolám. Jen uděl mi v té říši, kde mrou hlasy a každou paměť vesmír zavěje, bych vzkřiknout mohl signál silné spásy nad mysy Dobré naděje!... 45