QUIXOTE.

Jan Opolský

QUIXOTE.
Jsem Quixote pozdní..pozdní... Rocinantu šedou mi prodavači slepou kamsi vedou i Sancho zesnul, udusiv se v tukutuku, a jeho paměť blaží hejno kluků. S mou Dulcineou – snové přeubozí! – má mnoho dětí sedlák od Tobosy a všecky děti zdravé a jak hloupé! (V mém kyrysu se nejmenší tedteď koupe.) A na mém zámku illusorních věží trus holubí a shnilé došky leží a je to všecko k smíchu zakrsalé: jsouť z bastionů kuří domky malé, v něž dřevcem mým, teď puklým ve dva kusy, tu denně skoták tučné vhání husy... Jsem jiný sám, i kraj je dílem jiný, jen netknuty ční povětrné mlýny. 48