INTERREGNUM.

Jan Opolský

INTERREGNUM.
Král starý shasnul vysílením střeva a princ je sotva větší,větší nežli pěsť, máť jasnou dosud nečistotou hněvá. Jak nejisté to interregnum jest. Pretendent zaschlý ze skulin se vrací, nabývá zručně starých objemů. „Mám zdravá střeva“,střeva,“ praví v proklamaci, „buď čestná paměť králi starému!“ Na „pro“ a „contra“ řemesla se štěpí, než odsloužen je panychidy klam, dmou temně tváře politicky slepí a na to ruče vyklízí se chrám. Jde po dláždění známá duše davu a její pouť má rovněž známý běh, vlá z kořalen tíž temných bolehlavů, a dotýká se v shromáždění všech. A nikdo neví, co se, k čertu, děje! Princ dosud malý, sotva jako pěst. Hrom v brzku možná horstva rozechvěje – jak nejisté to interregnum jest. 24