VDOVA.

Jan Opolský

VDOVA.
Vždy chlad a mír a noc má konce nemá, chod světel sirý plní oblohu, stráž noční bloudí mými smysly všema, že zdravým spánkem usnout nemohu. A vládne ticho na dvoře i v domě, mé hlubé vzdechy udusiti chtíc, muž zhynulý tu chvíli sstoupil pro mě a zbouřil nohy, ruce mé i líc. A kde mne líbal, zjitřila se rána, pod srdcem rušným mrtvý vzrostl cit. Já bděla jsem až do bílého rána, jak z kříže sňatá zdála jsem se být. 43