BYL ŘÍJEN UŽ...

Jan Opolský

BYL ŘÍJEN UŽ...
Byl říjen už, jenž neměl tepla více, zvuk trudný měla slova zvolená, dva koně stáli u kovárny, sníce se svislou hlavou mezi kolena. Zpěv rohu z pastvy mlhavý a kusý ze strašné dálky blíže zdál se jít, a tiše plouly na potoce husy, kde tajemně se zřely zrcadlit. A těžko říct, kam útěcha se děla a radost, jaká vůbec byla-li! Strach odporný jde z chorobného těla a úzko rtům, že kdys je líbaly. 49