NA SIÓNU.

Jan Opolský

NA SIÓNU.
Vlá na Siónu jemný šer, ne ranní zář, ne navečer, mdlí muži jsou i ženy a na prostranství veškerém, jak hudba šla by ethérem, můj lide vyvolený! Můj lide, čas, ó čas je již, že příliš dlouho krvácíš, se bůh tvůj rozpomíná a z vůle tvé tě zavolá, kde sladké slunce plápolá, do země mandlí, vína. Zas dlouhou pouští řadu let se duše bude bát a chvět před neskončenou dálí a bůh tvůj Sinai promění a ohlásí se v plameni, jak pozouny by hrály. Pak pokrm bílý udělí vám mnoha svými anděly se smutnou září v líci a v úsvitu Vás zastane svým darem trochu zlekané a man hu? volající. 77

Kniha Pod tíhou života (1909)
Autor Jan Opolský