V SNECH SLÝCHÁM UMDLENÝCH...

Jan Opolský

V SNECH SLÝCHÁM UMDLENÝCH...
Ohlasné, dlouhé chodby klášterů v snech vyděšených vídám nejčastěji, kde lesklé oči bledých paterů pod lampou mžikovou se extaticky chvějí. Kde v snětích šeříku srub studny rozvalené se dělí s ptáky o truchlivé sny, když první stín se chvatný v houště vžene, kam plakat chodí novic nemocný; kde mřížením je vidět opuštěné dvory, zšeřilé stínem starých kaštanů, jež hučí mdlobné, potácivé chóry a klaní se ze strany na stranu. V snech slýchám umdlenýchumdlených, jak stromy šumí, a rachot okovu té mrtvé studně na dno, a v houšti nemocný jak novic vzdechy tlumí, když ve dvůr padá podvečerní chladno... 5