KONEC BALLADY.

Jan Opolský

KONEC BALLADY.
Vše uzřel juž. I slavná jitra pouští, jež zradit přicházejí dravčí brlohy, kde voní řídká, drahocenná houští pod safírovým prázdnem oblohy. I sever nehybný, v něm velechrámy ledu, kde rody tulení dny bezradostné tráví, vším byl již rozplakán, když bloudil ku posledu a černé prstence mu svisly kolem hlavy. Smích moře šílený se nikdy nepřestával ve dne ni v noci o skal hroby lámat, se znavující jistotou při sklonu dne vždy vstával na nebi západním zmar žhavých panoramat. Šla stále oblaka a smutno bylo z toho, že bezvědomě jdou a žádný cíl že nenínení, 28 a vítr nosil pozdravy z prázdnoty od Nikoho a ptáci modrem klesali do hlubin Pomyšlení... Obsáhnout vše! Sám všechen život býti! vydechl poutník, tiše oči kloně a těžké slzy počaly se líti mu bezděčně do hřívy jeho koně... 29 Malíři pohádekpohádek, panu Robertu Engelsovi.