SMRT

Jan Opolský

SMRT
Ves ticha je a nikde ani hlesu. Dnem cesty zprahlé, steloucí se k lesu se netkne noha, hluš strašná, tupá do duše se vtírá, kraj ten jak vyjmut z vlivů všehomíra a z lásky boha. Jsou okna chalup jako zraky slepce, jež zejí prázdně v lysé, bílé lebce jak rány nitra, stůl v prostřed jizeb prostřen pouze stínem, dým živý, modrý nevlá nad komínem ni dnes, ni zítra. Stáj prosta dechu, oparu a tepla, hled koní vraných ušlechtile neplá jak výron žití, zmar velký, němý dotýká se tebe, ni ptáčka nezříš v hloubích všeho nebe se teteliti. Chceš znát se k lidem. Živy-li jsou děti? Však utlačí tě ruka ze zásvětí a slova zmrazí. Živ býti nelze. Není k tomu práva, tmy oponou smrt ve smyslech tvých mává a tichem vchází. 11
Básně v knize Verše o životě a smrti:
  1. NEGACE
  2. JARO
  3. SELANKA
  4. MĚSÍC
  5. VE SPÍCÍM MĚSTĚ
  6. TICHÁ STRÁŇ
  7. SMRT
  8. ROMANCE
  9. ASYL
  10. HŘBITOV
  11. NOCI
  12. OBERON
  13. KONEC LOUTKY
  14. MYTHUS
  15. VÁNOČNÍ PÍSEŇ
  16. PŘED SVÍTÁNÍM
  17. ROMANCE ROKOKOVÁ
  18. VERŠE K RENANOVI
  19. POHÁDKA O PĚVCI
  20. MLADOST
  21. JAK ALTEM FLÉTNY...
  22. SVÁTEČNÍ JITRO
  23. VTĚLENÍ
  24. DUŠE
  25. DO HLUBIN
  26. LETNÍ NOC
  27. PO PROUDU
  28. HEREČKA
  29. NA ELBĚ
  30. STÍNY NAD KRAJEM
  31. POUSTEVNICTVÍ
  32. DOMA
  33. DIVADÉLKO
  34. STROM POZNÁNÍ