PO PROUDU

Jan Opolský

PO PROUDU
Jdou vody, hlučně jdou a nesou žalost lidí a všecko mizí do dálky, kam nikdo neuvidí. Jdou po obzoru hrady, vsi,vsi jak řada bludných teček a touha moje chvěje se jak světlý praporeček. Jak plachý sen se zrcadlí v nich hybné nebe s mraky a ve splynutí s vlnami se tratí navždy taky. Vše zchváceno je proudem tím, i luna mlčíc plula a její stín tkvěl na vlnách jak líce utonulá. Dešť stříbrný – sbor jejích hvězd – se v jejích stopách ronil, však více stínu mrtvého už v proudech nedohonil. 47
Básně v knize Verše o životě a smrti:
  1. NEGACE
  2. JARO
  3. SELANKA
  4. MĚSÍC
  5. VE SPÍCÍM MĚSTĚ
  6. TICHÁ STRÁŇ
  7. SMRT
  8. ROMANCE
  9. ASYL
  10. HŘBITOV
  11. NOCI
  12. OBERON
  13. KONEC LOUTKY
  14. MYTHUS
  15. VÁNOČNÍ PÍSEŇ
  16. PŘED SVÍTÁNÍM
  17. ROMANCE ROKOKOVÁ
  18. VERŠE K RENANOVI
  19. POHÁDKA O PĚVCI
  20. MLADOST
  21. JAK ALTEM FLÉTNY...
  22. SVÁTEČNÍ JITRO
  23. VTĚLENÍ
  24. DUŠE
  25. DO HLUBIN
  26. LETNÍ NOC
  27. PO PROUDU
  28. HEREČKA
  29. NA ELBĚ
  30. STÍNY NAD KRAJEM
  31. POUSTEVNICTVÍ
  32. DOMA
  33. DIVADÉLKO
  34. STROM POZNÁNÍ